Do nové sezony vyrazí nová sestava volejbalistek VK UP Olomouc s novým kormidelníkem. Trenér Martin Hroch se ujme důležitého postu na lavičce extraligového výběru žen, jehož jasné kontury musí s vedením klubu ještě doladit. Po návratu z francouzského angažmá ostřílený hráč a trenér představil důležité aspekty a plány, na které se nyní bude zaměřovat.

Jak se zrodila vaše spolupráce s VK UP Olomouc?

Spolupráce se zrodila tak, že mi po dvou sezonách působení ve francouzském Quimperu skončila smlouva a já jsem rozmýšlel, co dál. Je pravda, že letošní sezona byla hodně náročná. Organizačně, sportovně a i z rodinných důvodů se dá říct, že jsem během ní trošku trpěl. Měl jsem myšlenky na návrat do Čech. Pak se mi ozval předseda olomouckého klubu Jiří Zemánek, že by se mohla rýsovat nějaká spolupráce a co bych na to říkal. V minulosti jsem už působil ve Šternberku. Vzal jsem si zhruba týden na rozmyšlenou a potom jsme se domluvili.

Stanovili jste si už s vedením klubu cíle? Jaká je vaše vize?

První věc, kterou jsme s vedením klubu udělali, byl výčet hráček, které by tady měly zůstávat. A které naopak odcházejí. K původním avizovaným odchodům přibyly ještě odchody hráček se smlouvami – Lucky Nové a Katky Valkové. Víceméně se začíná rýsovat nový tým. Bylo jasné, že to budeme stavět celé „od znova“. A od toho se budou odvíjet výkonnostní a sportovní cíle. Musíme poskládat tým, který bude mít hlavu a patu. Abychom kopírovali výsledky z minulých sezon. To znamená, abychom se pohybovali nahoře, bojovali o medaile a dobře prezentovali Olomouc a Univerzitu Palackého v evropských pohárech.

Máte řadu zkušeností ze zahraničí i z reprezentace. Na co budete u hráček klást důraz?

Jako bývalý blokař určitě budu dbát na to, aby naše obrana na bloku i v poli byla na sebe navázaná. Co se týče obrany v poli, jestli něco nesnáším, tak je to, když se hráčky po balonu jen dívají a neběží za ním. Neexistuje, aby holky po balonu nespadly. Jako všichni trenéři mám rád živý, agresivní volejbal. A tu agresivitu bych u toho podtrhl.

V posledním působišti jste měl tým složený z hráček několika národností. Podobně rozmanité družstvo možná budete mít i v Olomouci. Už asi víte, jak s takovým kolektivem pracovat, že?

Těch národností bylo na začátku sezony šest a skončili jsme nakonec se sedmi ze tří různých kontinentů. Byla tam Severní Amerika, Evropa a Afrika. Museli jsme se srovnat také s tím, že ne všechny hráčky byly stejného náboženského vyznání. Těch v uvozovkách překážek bylo dost, ale myslím, že jsme to zvládli dobře. Realizační tým pracoval ruku v ruce. To bych chtěl přenést i do Olomouce. Jeden člověk rozhodně nic nevytrhne ani nezvládne. Za posledních pár let jsem se naučil pracovat v týmu, a věřím, že v Olomouci na to navážu.

Už máte jasno o složení realizačního týmu?

Teprve vstřebávám poznatky z minulé sezony. Určitě u nás bude pokračovat Lukáš Miček a o dalších jménech a variantách se musíme pobavit. Musíme se rozhodnout podle plánu sezony, co nás bude čekat. A na základě toho přizvat další lidi, kteří by týmu mohli být prospěšní.

Probíhá utváření kádru pro novou sezonu. Využijete svých kontaktů a znalosti hráček?

Dávám tomu přednost. V případě, že musíme nahradit nějakou hráčku, tak se nejdřív podívám do svého zápisníku na jména, která jsem si tam v minulosti poznamenal, eventuálně koho už delší dobu sleduji. Už teď můžu říct, že ze sedmdesáti procent se orientuju na hráčky, které jsem měl vytipované pro další působení v Quimperu, nebo je delší dobu sleduji, protože jejich výkonnost je zajímavá, nebo mě na ně někdo upozornil. Nebo jsou to hráčky, které jsem měl možnost sledovat během mého zahraničního angažmá a o kterých vím, co od nich mohu očekávat.

Část minulé sezony dohrával olomoucký tým s poměrně úzkým kádrem. Bude cílem kádr rozšířit?

Všechno je odvislé od rozpočtu. V případě, že bude podobný, jako byl na konci sezony, tak se dá předpokládat, že kádr bude zhruba také odpovídat. Ještě není jasné, jestli se o jednu pozici rozšíří, nebo ne. Dá se říct, že se budeme pohybovat na stejném počtu zkušených hráček a stejném počtu mladých talentovaných hráček, jako to bylo na konci minulé sezony.

Zmiňoval jste, že některé hráčky, které jsou v týmu Olomouce, jste vedl před třemi lety v jejich extraligových začátcích ve Šternberku. Jste zvědavý na to, jaký udělaly za tu dobu výkonnostní posun?

V průběhu let, kdy jsem tady nebyl, jsem je samozřejmě sledoval. Můžu jmenovat Denču Kulovou nebo Emu Kneiflovou, kterou jsem měl ještě v kadetské reprezentaci s Alešem Novákem. Jejich vývoj šel dopředu, sám jsem byl překvapený, kam se ty holky dostaly. Věřím, že to i letos dokážou na palubovce, kde by měly postupně přebírat vůdčí roli hráček, o které by se mohl tým opřít.

Je už naplánována příprava týmu, nebo se nyní zaměřujete na utváření sestavy?

Zatím se soustředíme na tvorbu kádru. Vypadly nám z toho hráčky, s jejichž odchodem se moc nepočítalo. Teď se musíme soustředit na to, abychom je nějakým způsobem nahradili. Zároveň ale už i plánujeme přípravu. O víkendu se česká volejbalová reprezentace kvalifikovala na mistrovství Evropy, což nám do toho pravděpodobně taky zasáhne. Jsem asistentem u reprezentace a všechno se musí skloubit tak, aby to nenarušovalo přípravu VK UP Olomouc. Věřím tomu, že ve spolupráci s realizačním týmem a vedením klubu dosáhneme nějakého konsenzu, abych i já mohl nahlédnout na evropské pole. Je to důležité i proto, aby měl trenér ponětí o tom, co se děje ve špičkových týmech a mohl z toho následně profitovat a také navázat další kontakty.

Jak náročné pro vás bude skloubit trénování v extralize s pozicí asistenta reprezentačního kouče žen?

Lukáš Miček také v současné době působí u mládežnické reprezentace. Musíme si sednout, dát si data dohromady a rozhodnout se, co má přednost. Hlavní priorita je VK UP Olomouc a v žádném případě naše působení u reprezentačních výběrů nesmí narušovat přípravu. Zvlášť, když se bude skládat nový tým a bude se poznávat. Musíme družstvo spojit dohromady, aby šlapalo jako namazaný stroj..

Z působení u reprezentace znáte detailněji také opory extraligových týmů, které budou hrát proti Olomouci. To může být možná také určitá výhoda, ne?

Já věřím, že to bude výhoda (smích). Od nás odchází Lucka Nová, která míří do Liberce. Tam můžu nějaké poznatky z reprezentace využít, ale nejedná se jen o ni. Velké zastoupení v reprezentaci má právě Liberec a Olymp Praha. V Olympu jsem působil, hráčky znám. Těším se na konfrontaci s nimi, rozhodně své poznatky využiju.

Ostatní trenéři v extralize ale mají také velký přehled.

Je fakt, že česká liga je známá tím, že hráčky se tam točí minimálně. Ale Liberec bude hrát Ligu mistryň, v Olomouci bude dost změn, od ostatních týmů máme také zprávy, že dochází k obměnám. Letos se ty soupisky asi zatřesou, nějaká jména zůstanou, ale objeví se i nová. Příští rok v extralize můžeme očekávat zajímavý mix. Ať to budou kluby na sedmé, osmé příčce, nebo na špici tabulky.

Místo Ligy mistryň čeká klub Pohár CEV. Jak vnímáte důležitost konfrontace s evropskými týmy?

Každý pohár znamená prestiž pro klub, hráčky i pro město, kde se hraje. Z mého pohledu je jedno, jestli je to Liga mistryň, Pohár CEV nebo Challenge Cup. Prezentace na mezinárodní úrovni je důležitá. Věřím, že holky k tomu nejen přistoupí zodpovědně, o tom jsem přesvědčený, ale hlavně že to budou brát jako takovou třešničku na dortu, odměnu za celoroční dřinu. V poháru můžeme jen překvapit. Čím dál se bude postupovat, tím víc by to mělo dělat radost hráčkám, aby získávaly sebevědomí. Těším se na soupeře, kterého nám přidělí los, jsem na to zvědavý.

Nelze se nezeptat na dění okolo koronavirové pandemie. Vy jste ji z větší části prožil ve Francii. Jak se vás a tamního sportu dotkla tato situace?

Nám se stalo, že jsme se osmkrát připravovali na sobotní zápas a osmkrát nám ve čtvrtek volali, že zápas je zrušený. Osm týdnů, to jsou dva měsíce přípravy, které byly jinak. Místo zápasu, na který se holky těšily, dostaly volno. Naopak v závěru sezony se hrálo dvakrát týdně středa-sobota. Velké problémy nám působilo rušení různých spojů, ať už vlakových nebo leteckých.

Dříve běžné situace jako cestování či ubytování s sebou asi také nesly různé obtíže, je to tak?

Na venkovní zápasy se tam jezdí na tři dny. Hotely byly sice otevřené, ale zavřená byla restaurační zařízení. Takže s asistentem jsme kolikrát jezdili do města do hladových oken, vyzvedávali jsme balíčky a vozili je holkám na pokoj. Hráčky pak samy na pokoji jedly obědy, večeře. Bylo to velmi komplikované, hodně to sezonu poznamenalo. A samozřejmě co nám chybělo nejvíc, byli diváci na tribunách. Quimper je známý tím, že kulisa tam bývá hodně bouřlivá. Průměrná návštěva se tam pohybovala mezi 900 a 1200 diváky. Prázdné tribuny byly znát a taky se to asi projevilo na výsledku.

Francie je velkou kapitolou vaší hráčské i trenérské kariéry. Čím vám tato země tak učarovala a těšil jste se na druhou stranu zpět do působiště na Hané?

Francie je druhá polovina mého srdce. Nejenže jsem tam strávil jedenáct hráčských sezon, ale další tři jsem tam trénoval. Jednu u chlapů, dvě u žen. Narodily se tam i naše dvě dcery, máme tam spoustu přátel, se kterými zůstáváme v kontaktu. Když se zmíní dovolená ve Francii, tak celá rodina je pro. Určitě to zůstane hluboko v nás. Na druhou stranu doma jsem tady a po té letošní sezoně už jsem se domů těšil. Jsem rád, že můžu spojit trenérské působení v oddílu, který má ambice, s rodinným zázemím, které mám kousek.

Po čtyřech letech na lavičce Šternberku velmi dobře znáte také fanoušky a diváky na Hané. Věříte, že se budou v nové sezoně moct vrátit na tribuny?

Já v to věřím. Nejen ve Francii, ale i tady se hrály zápasy za zavřenými dveřmi. Chyběli nám fanoušci a co hlavně chybělo, byly ty emoce, které dává dohromady podpora diváků společně s výkony na hřišti. Věřím, že se to letos podaří skloubit, a že se sport vrátí do starých kolejí.

Týmy