Další dílkem do mozaiky nového týmu pro extraligovou sezonu VK UP Olomouc je smečařka Barbora Gambová. Devětadvacetiletá rodačka z Přerova zazářila v extralize v dresu Prostějova a přes francouzské týmy Calais a Quimper doputovala zpět na Hanou. Právě při posledním angažmá v Quimperu vedl Báru Gambovou nový kouč VK UP Olomouc Martin Hroch. A na kvalitní spolupráci budou chtít oba navázat.
Podle tvého loňského působiště jde poměrně snadno odhadnout, kdo tě asi zlákal k příchodu do Olomouce.
Jasně (úsměv). Byli jsme spolu s trenérem Hrochem dva roky v Quimperu a v klubu jsem byla spokojená. Už jsem relativně zkušená, takže jsme se domluvili, na čem bylo potřeba. Komunikace byla dobrá, takže nebyl problém. Ještě jsem chtěla zůstat v zahraničí, ale když přišla tahle nabídka, tak po zvážení všech okolností a i toho, že znám trenéra, jsem se nakonec rozhodla pro Olomouc.
Ještě jsi tedy necítila nutkání vrátit se domů?
Přemýšlela jsem o zahraničí, ale potom jsem si dala nabídky k sobě a zvažovala jsem plusy a mínusy. Nakonec pozitiva převážila ve prospěch Olomouce.
Řešili jste už s trenérem tvou roli v týmu?
Předběžně jsme se o mojí roli bavili, ale ne úplně dopodrobna. Už jsme spolupracovali v Quimperu, tak budu mít dost podobnou úlohu, jakou jsem měla ve Francii. Měla bych si řídit přihrávku a obranu z pozice zkušenější hráčky. Ještě se budeme bavit, ale oba už za ty roky víme, co od sebe můžeme čekat.
Víš, co můžeš čekat od české soutěže? Sledovala jsi zápasy, když jsi byla v zahraničí?
Extraligu jsem sledovala, i když ne úplně všechno. Zaměřovala jsem se třeba na týmy mých bývalých spoluhráček a kamarádek. Co jsem stačila zaregistrovat, tak jsem si říkala, že je v soutěži dost mladých hráček, se kterými jsem se ještě nepotkala. Kromě extraligy jsem se dívala taky na Olomouc v Champions League.
Jaký cíl by si měl podle tebe olomoucký tým dávat před novou sezonou?
Po čtyřech letech v zahraničí jsem zvědavá, jak se česká extraliga změnila. Zvýšil se počet cizinek, dřív byly hlavně v Prostějově. Z pozice, kterou Olomouc má za posledních několik let, se nemůžeme moc bavit o tom, že bychom byli ve druhé polovině tabulky. Vedení i hráčky vnímáme, že klub se pohybuje nahoře, a uděláme všechno pro to, abychom se porvali o medaile. Ale to je ještě daleko.
Ve Francii jsi odehrála čtyři sezony. Co ti dalo zahraniční angažmá?
Určitě jsem získala zkušenosti. Byla jsem relativně daleko od domova. Měla jsem vždycky štěstí, že jsem byla v týmu, kde byly Češky nebo Slovenky, což mi celkem pomohlo. Francouzská mentalita je přece jen trochu jiná. V Calais i v Quimperu jsem byla spokojená, soutěž byla poměrně kvalitní a vyrovnaná. Celé čtyři roky jsem v podstatě hrála v základu, takže nějaké poznatky jsem určitě nabrala.
Máš také zkušenosti s působením v rozmanitém týmu s hráčkami z různých států.
S tím nemám problém. Vždy záleží, jak se tým poskládá. Na určitý mix národností jsem zvyklá. Uvidíme, jak si družstvo sedne. Venezuelskou blokařku, která bude v týmu, znám od vidění jako soupeřku, hrála proti mně v dresu Rennes. Je to také zkušená hráčka a myslím, že se všichni nějak domluvíme (usmívá se).
Jak moc pro tebe bude olomoucká sportovní hala známým prostředím? Jako soupeřka jsi tam jezdila asi často?
Začínala jsem v Přerově, pak jsem byla v Prostějově a s univerzitou jsme se potkávali pořád. Ale nebrala jsem to tak, že bych cítila nějakou rivalitu. Možná ten jeden rok, kdy jsme hráli opravdu těžké finále Prostějov proti Olomouci.
Právě v závěru pětizápasového finále před čtyřmi lety jsi hodně přispěla k vítězství Prostějova. To už je ale asi promlčené, že?
Ano, v Olomouci už snad není nikdo, kdo tam tenkrát hrál. A i Prostějov už má úplně jiný tým. Už je to celkem historie (smích).
