Pořádnou porci volejbalu si v aktuální sezoně užila také jedna z útočných opor VK UP Olomouc Lucie Nová. I když se sportovním děním opět zamíchala epidemická situace, olomoucká smečařka se ohlíží hlavně za pozitivními momenty. „Liga mistryň byla obrovský zážitek, velmi si cením také vítězství v Českém poháru,“ připomíná úspěchy týmu Lucie Nová, kterou již od úvodu dubna čeká soustředění s českou reprezentací.
Na kolik procent jsi spokojená s uplynulou sezonou?
Hodnotím ji určitě kladně. Nechci se moc nechat ovlivnit tím smutnějším koncem, protože do té doby byl průběh z mého pohledu výborný. V Champions League jsme dokázaly být důstojným soupeřem velkým týmům a v Českém poháru jsme obhájily zlato, a to i přes náročný program a cestování.
Téměř celý rok jste odehrály v jedné sestavě. Jak moc to bylo náročné a kdy byla únava největší? Bereš takové zápasové vytížení pozitivně, nebo už to někdy bylo na hraně?
Paradoxně největší únavu jsme asi cítily v tom nejdůležitějším týdnu, kdy jsme odehrály druhý turnaj Ligy mistryň v Polsku a hned o víkendu Final Four Českého poháru. Únava byla cítit fyzická a možná ještě víc i ta psychická. Ale byl to jeden z vrcholů sezony, a tak jsme na hřišti hodily všechny tyhle starosti naštěstí za hlavu (usmívá se). Jinak z pohledu získávaní zkušeností je podle mě co největší zápasové vytížení to nejlepší, co můžete mít.
Pro Olomouc bylo ukončení sezony nepříjemným zásahem. Jak jsi to vnímala?
Bylo to hodně náhlé a pro mě i překvapivé. Jeden den se připravujete na semifinále a druhý den přijdete na trénink a zjistíte, že je nejspíš zase konec a už druhý rok po sobě se úplného vrcholu celé sezony nedočkáte. Moc mě to mrzelo, a asi pořád trošku mrzí, nemyslím si, že to bylo nutné. Ale o těchto záležitostech nerozhodují hráčky nebo trenéři.
Minulý týden jste ukončili tréninkový proces a kolektiv se rozprchl za volnem. Co říkáš na partu, která letos byla v Olomouci?
Poprvé jsem hrála v kolektivu s tolika cizinkami. A navíc byla každá z jiné země, takže by se dalo říct, že jsme měli spoustu kultur, spoustu jazyků, ale jeden tým (smích).
Velkým úspěchem sezony bylo vítězství v Českém poháru. Jak se za turnajem Final Four a ziskem trofeje ohlížíš?
Bylo to vydřené a vybojované vítezství. Velmi si ho cením, vzhledem k opravdu velké únavě a ne příliš pozitivní bilanci v našich zápasech s Libercem.
Další důležitou součástí uplynulého ročníku byly zápasy v Lize mistryň. Po prvním turnaji v Itálii jste zažily výsledkově lepší turnaj v Polsku. Bylo poznat, že jste získaly více zkušeností z utkání proti velkoklubům?
Nejspíš ano. První turnaj byl z naší strany ještě takový opatrný. Možná jsme měly moc velký respekt k soupeřkám. Během druhého turnaje jsme tomu už víc věřily a dokázaly získat vítězné sety a celkově hrát vyrovnanější utkání. Pro mě osobně to byl obrovsky zážitek a moc jsem si zápasy užila.
Jak u tebe probíhá regenerace po sezoně, jaký je teď program?
Dostala jsem něco přes týden volna a úspěšné se mi podařilo na chvíli úplně vypnout. Ted jsem s přítelem na dovolené, čeká mě i velikonoční víkend s rodinou. A pak už zase zpátky k volejbalu.
Příští týden se totiž rozjíždějí tréninky reprezentace v Prostějově. Čeho bys chtěla u národního týmu dosáhnout?
Ano, od úterý se vrátím do pro mě známé haly v Prostějově (usmívá se). Na soustředění se moc těším a ráda bych se probojovala do užší nominace.
Je potřeba najít ještě také nějaký prostor na studium, že?
Je to tak, teď jsem v prvním ročníku magisterského studia na České zemědělské univerzitě v Praze, obor Výživa a potraviny (titul Ing. - pozn. aut.). Kvůli covidu je výuka dálková, takže jsem zvládala absolvovat semestr i z Olomouce. S trenérem Zapletalem se ohledně školy dalo dobře domluvit a jsem mu moc vděčná, že mi vycházel vždy vstříc. Teď na repre uvidím, jestli dostanu také nějaký prostor pro online výuku, ale věřím, že se nějak domluvíme.
Jak se ohlížíš za volejbalovým rokem s covidem? Co to na sportu změnilo a jak moc chyběli týmu v hale olomoučtí fanoušci?
Bohužel to byla už druhá sezona, která byla poznamenána covidem. Je velká škoda, že některé soutěže se ani nerozehrály, jine nedohrály. Děti jsou také úplně bez sportu… Upřímně doufám, že to byla poslední takhle smutná sezona. Fanoušci nám v Olomouci velmi chyběli. I když jsem do Olomouce dřív jela jako soupeřka, tak jsem vždy očekávala úžasnou atmosféru. Letos mě mrzelo, že jsme v takové kulise hrát nemohli. Ale děkuji fanouškům, že nás letos podporovali alespoň na dálku.
