Aleoscar Blancová: Na fyzickou připravenost kladu velký důraz

Na letiště do Caracasu, PCR test a vzhůru do Olomouce. Z Venezuely cestuje na začátek přípravy týmu VK UP blokařka a kapitánka tamního národního týmu Aleoscar Blancová. Zkušená hráčka před pár týdny oslavila třicáté čtvrté narozeniny, pod vysokou sítí už odehrála zápasy v řadě zemí. Nejen volejbalové zážitky sbírala v Ázerbájdžánu, Peru, Thajsku, na Filipínách, ale také v Evropě - v Řecku, Španělsku i na Slovensku. „Zatím nevím, jestli je Česká republika podobná Slovensku, ale těším se, že to poznám,“ říká volejbalistka, která naposledy působila ve francouzském Rennes.

Nedávno jsi oslavila narozeniny a my ještě jednou přejeme všechno nejlepší. Jaká byla oslava?

Moc děkuji za přání. Narozeniny jsem oslavila s rodinou a nejbližšími přáteli, ale s obezřetností kvůli covidové situaci.

V kariéře už jsi působila v několika státech po celém světě. Kde se ti nejvíc líbilo a co čekáš od působení v České republice?

Je to tak, hrála jsem už v hodně státech a nejlepší to bylo na Filipínách. Česko pro mě bude nová zkušenost a hodně se na to těším. Chtěla bych svými zkušenostmi pomoct týmu, abychom uspěli v lize i pohárech.

V předchozím angažmá ve francouzském Rennes jsi hrála ve stejné soutěži jako tvůj nový trenér Martin Hroch a spoluhráčka Barbora Gambová. Znáte se trochu a probírala jsi už s trenérem vaše vzájemné představy o spolupráci?

Skoro se neznáme, ale Barboru si pamatuju, viděla jsem ji, když jsme proti sobě hrály. S trenérem jsme se bavili, ale ještě na to bude určitě prostor. Jsem ráda, že budu v jeho týmu, protože ve Francii odvedl s Quimperem velmi profesionální práci.

Hrála jsi také na Slovensku za Pezinok. Myslíš, že kultura v Česku bude podobná? Znáš nějaká slovenská slova?

Na Slovensku jsem hrála asi před sedmi lety. Žádná slovíčka už si asi nepamatuji, ale opravdu jsem si to tam užila, i když to byla jen polovina sezony. Nevím, jestli je Česká republika podobná Slovensku, ale těším se, že to poznám.

Jak náročné je pro tebe cestovat tak daleko od domova a rodiny?

Být tak daleko na tak dlouho od mojí rodiny je to nejtěžší. Ale už jsem si na to trochu zvykla, protože to tak mám asi od čtrnácti let. Ale cítím, že jak roky ubíhají, tak být pryč od rodiny je čím dál těžší.

Fanoušci na instagramu můžou často sledovat, jak makáš v posilovně. Je pro tebe fyzická připravenost jedním z klíčových prvků ve volejbale?

Ano, kladu na to fakt velký důraz. I když je po sezoně, tak se snažím zůstat maximálně připravená, abych mohla nastoupit v optimálně formě.

Jaké další aktivity tě baví ve volných chvílích?

Mým koníčkem jsou návštěvy pláže. Miluji moře, bydlím kousek od něj, takže na pláži se mi opravdu líbí.

Sleduješ olympijské hry? Hrála jsi na olympiádě v roce 2008, jaké na to máš vzpomínky?

Na olympiádu se dívám a fandím venezuelské výpravě a také volejbalovému týmu mužů, který se účastní olympijského turnaje. Z olympiády mám spoustu krásných zážitků, řekla bych, že účast na hrách je to nejlepší, co může sportovce potkat.